… nemusí být vždycky ten nejlepší nápad. My víme, že toužíte po dokonalém momentu. Jedinečném a zapamatovatelném. Zkrátka jen a jen vašem. Kvůli tomu ale hned nemusíte nacvičovat choreografii na zamilovanou písničku. Nebo zapojit všechny vaše nejbližší, blízké i ty vzdálené. Ono to totiž nemusí být tak úplně fér.
Chci, aby o mojí lásce věděli úplně všichni
A to je krásné. Spousta zamilovaných, kteří se chystají udělat TEN další krok, chtějí svou lásku vykřičet do světa. Vyprávět o tom na potkání, dělit se. Zkrátka požádat o ruku na veřejnosti vypadá, jako nejúžasnější gesto. Vždyť sdílená radost je radostí dvojnásobnou. Po opulentním představení, které zakončí pokleknutí a prstýnek, se čeká jediné. Rozněžnělé ano, jásající dav.
Internet možná tleská, ale radši se směje
Internet podobnými romantickými videi žije. Fandí jim, tleská. Jenže lidé se možná rádi dojímají, ale ještě raději se smějí. Ideálně ostatním. A smích většinou přichází, když místo souhlasu se sňatkem zazní rozpačité ne.
Odmítnutí bolí. Setsakramentsky. U žádostí o ruku bývá nečekané. Obzvlášť u těch veřejných. Nikdo asi nechce zůstat stát jak opařený mezi cizími lidmi. Litovaný a často nakonec sám. Pořád to ale bylo jeho rozhodnutí. Věděl, co se chystá udělat. A taky kde, mezi kolika lidmi. Ten druhý, který má v žádosti o ruku stejně důležitou roli, o tom ale neměl ani ponětí. Nic netušil. Natož aby věděl, kolik zvědavých očí to uvidí. Nejdříve off-line a nakonec on-line.
Nátlak není romantický
Víc hlav sice víc ví, ale na „Vezmeš si mě?“ zná správnou odpověď jen ta jedna jediná. A ta se mezi všemi těmi přihlížejícími může lehce ztratit. Zpanikařit. Třeba se nedokáže dostatečně uvolnit a prožít všechny emoce. Užít si tu radost. Nebo naopak ucítí tlak. Nikdy není jednoduché odmítnout takovou nabídku. V soukromí to bolí. A s každým dalším párem očí navíc se ta bolest stupňuje. Člověk má pocit, že zradil všechny, co čekali jasný souhlas. Co se těšili na happyend.
Nakonec se jim ten happyend možná i splní. Dotyčný jim ho radši dá a na zlomovou otázku kývne. Protože to tak přece všichni chtěli. Čekali to. Protože to tak asi má být.
Takže jedině za zavřenými dveřmi?
Nemusíte si to nechávat na doma. Nebo do soukromí. Jestli vás totiž ani tyhle černé scénáře nezviklaly, nenahlodaly díru do vašeho přesvědčení, jděte do toho. Prožijte svou žádost o ruku tak, jak si přejete. Nezapomínejte ale, že v tom nejste sami. A jde vždycky o vás dva.
Než se zeptáte na TU otázku, odpovězte si na ty následující.
1) Koho žádám o ruku?
Zdánlivě zbytečná otázka, protože to přece víte. Ale pořád zůstává tou nejdůležitější. Je váš protějšek introvertní nebo extrovertní? Vyjadřuje rád emoce na veřejnosti nebo si je nechává na doma? Znervózní jednoduše? Ocení kolem sebe další lidi?
2) Co má rád?
Má to být nezapomenutelný (a ideálně příjemný) zážitek. Pro oba. Proto se zamyslete, co váš partner miluje. Chodí rád do kina? Miluje hudbu? Nejradši by se celý den jen mazlil se zvířaty? Přemýšlejte, vymýšlejte. Neberte nápad někoho jiného. Tohle je vaše žádost o ruku.
3) Víc je vždycky lepší?
Ne, není. Občas je totiž nejkrásnější takové obyčejné spontánní vyznání. Třeba žádost během společného úklidu. Nebo u obyčejné snídaně. Ať si totiž vysníte jakýkoliv scénář, nikdy se to úplně přesně nepovede. Večeře se spálí, během procházky začne pršet nebo nevyjde plánovaný ohňostroj.
O to krásnější to ale ve finále je. O tu opravdovost.
4) Musím mít prstýnek?
Jasně, že nemusíte. Existuje mnoho jiných variant. Od slov, co se hned rozplynou, až po tetování, které zůstane navždy pod kůží. Ale zásnubní prstýnek je pořád nepraktičtější variantou i nejelegantnějším symbolem. Na rozdíl od tetování se dá sundat. Zároveň vám ale kvalitní prstýnek vydrží celý život. Takže jste připraveni na všechny varianty.
5) A musím čekat, než se vyjádří on?
Kdepak. Láska je mezi vámi. Je společná, je vaše. Moderní etiketa s tím nemá sebemenší problém. Počítá totiž s různorodými páry. Pokud máte pocit, že je čas, jděte do toho. Rozumného muže to neurazí. Naopak.
Zkrátka buďte sami sebou, ale zároveň myslete na druhé. Tak je to totiž nejopravdovější. Nejmilejší. Tak je ten život nejhezčí.