Děti na ně netrpělivě čekají, my naopak často chceme, aby už bylo po. Teoreticky den jako každý jiný. Ale Vánoce zkrátka tak nějak víc prožíváme. Hlavně ten jeden večer. Od večeře po zahození posledního balicího papíru cítíme tu výjimečnost. Po obýváku voní jehličí, cukroví a občas i spálený řízek. V okně je hvězda, v rohu stromeček a na něm ozdoby. Vánoční atmosféru vidíme, cítíme. Dokonce si na ní i pochutnáváme. Snažíme se do ní zapadnout. Jak ale na to?

Pravidlo tří oříšků

Popelka věděla, co si přát. Kam měla namířeno a jaké šaty by se jí tak asi mohly hodit. Pak už jen stačilo zavřít oči a rozlousknout oříšek. A vy máte takových oříšků ve skříni určitě taky pár. Než se ale pro nějaký rozhodnete, musíte vědět kde, s kým a jak budete Vánoce slavit.

Vypadá to samozřejmě, ale znáte to. Zvyk je železná košile. A když celý život slavíte 24.12. v pyžamu, můžete lehce zapomenout, že to může mít kdekdo jinak.

Oříšek první: výjimečný večer, výjimečný outfit

S prvním oříškem začneme rovnou pěkně. Pohádkově. U nás doma jsme se každý rok na Vánoce pořádně vyfikli. Taťka nahodil kvádro, maminka nejoblíbenější šaty, vánoční šperky a děti nejlepší oblečení (většinou určené na focení). Stůl byl podobně nastrojený jako my. Dokonce i pejsek dostal na obojek mašli.

Už během focení po večeři všem došlo, že to vlastně nemá kdo cvaknout. Samospoušť tak zachytila pěkně oblečené čmouhy a foťák klasicky ostřil na stromeček v pozadí. No a většinou se někdo z nás pocintal. Jakmile se tak stalo, mohl změnit dress code na pyžamový. Čím starší jsem byla, tím víc jsem se chtěla pocintat. Až posledních pár let vím, jaké kouzlo všechno to šňoření a fintění má. A jak to stojí i za ty nepovedené fotky.

Oříšek druhý: normální den, jen s pohádkami a cukrovím navíc

Pro někoho jsou šaty a sako a mašle a vůbec všechno tohle strojení se moc. Nebaví ho to, není mu to příjemné. A jestli jste to vy, užívejte si to. Oblékněte si svoje obvyklé džíny s trikem. Nebo tepláky s košilí čí legíny k šatům. Cokoliv. Vždyť nejdůležitější je, že se cítíte dobře. Že jste to vy a nepřetvařujete se. A kdyby vám náhodou někdo řekl, že je to málo. Ukažte mu vánoční šperk. A pusu mu zacpěte cukrovím.

Oříšek třetí: od stromečku rovnou do postele

A občas toho je prostě dost. Už pár týdnů jste se nezastavili. Předvánoční úklidy, shánění dárku, balení dárků, vaření, pro jistotu další úklid, plánování návštěv, pečení cukroví a u odvážných i vánočky, sledování pohádek, aby byla přece ta pravá vánoční atmosféra a neustálé přemýšlení, na co se to, sakra, zapomnělo.

V ten konkrétní večer už nechcete zažívat další stres ani nepohodlí. Naopak. Těšíte se, že se zavrtáte pod deku, budete srkat horké kakao (ti vyčerpanější třeba svařák) a odpočívat. A na to je nejlepší vybrat oblíbené pyžamo. Nebo nějaké vánoční, ať podpoříme tu pravou náladu. A když náhodou usnete na gauči při sledování už asi milionté pohádky, máte vyhráno. Nebudou vás škrtit kalhoty, nezamotáte se do vleček od šatů. A rovnou se můžete došourat od stromečku do postele. 

A až se druhý den ráno probudíte, tak si můžete oddechnout a říct si:
 „Tak zase za rok.“ A dát si svařák.