Všichni o nich víme a jednou za pár let se na ně můžeme i podívat. České korunovační klenoty se totiž na přání Karla IV. vystavují jen při významných výročích. Tak než se zase ukážou nám, obyčejným smrtelníkům, pojďme si je trochu připomenout. Ať pak ve frontě na tu podívanou můžete vytáhnout nějaké ty perličky.
| Výlet do historie: | Co jste (možná) netušili: |
|---|---|
Kde se české korunovační klenoty vzaly?
I když se to nabízí, tak se korunovační klenoty neobjevily s prvním českým králem. Tím byl totiž Vratislav II., který korunovaci v roce 1086 absolvoval s vypůjčenými proprietami od císaře Jindřicha IV.
O dalších korunách, jestli vůbec nějaké byly, se toho moc neví. Přemyslovci sice roku 1212 získali dědičné právo královské, ale o korunovačních klenotech písemné zmínky nejsou. Jejich podoba se odhaduje z pečetních mincí, nástěnných maleb a kronik. Ale předpokládá se, že byla dlouho používaná právě Vratislavova „vypůjčená“ koruna.
Svatováclavská koruna
Za korunu, jak ji známe, vděčíme Karlu IV. V roce 1346 nechal vyrobit korunu, která spojovala přemyslovskou a francouzskou tradici. Za jeho života se několikrát přepracovávala, takže současnou podobu získala až v roce 1385.
Karel IV. ji zasvětil svatému Václavovi, na jehož hlavě – nebo tedy hlavě relikviářové busty – měla být uchovávána. Nejednalo se o majetek krále, ale státu. Králové si ji tak jen zapůjčovali na korunovaci a ještě ten večer ji vraceli na své místo.
Královské jablko a žezlo
Ferdinand I. Habsburský přidal do sbírky další dva kousky. První vzniklo roku 1527 královské jablko vážící 780 g, které zdobí nejen drahokami a perly, ale také reliéfní výjevy.
Na jedné polokouli najdeme Davida s Goliášem. Druhou polovinu zdobí Adam klečící před Bohem, uvedení Adama do ráje a nakonec varování Adama a Evy před stromem poznání.
Blízké spojení s vírou dokazují i dva latinské nápisy – DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá) a DEUS CELUM REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi).
| Věděli jste, že tvar královského jablka taky odkazuje ke křesťanství? Zobrazuje náš svět (koule), kterému vládne Kristus (kříž). |
Žezlo je sice jednodušší, o to ale těžší. Vzniklo roku 1533 a váží víc než 1 kg. Po celé jeho délce objevíme stylizované lístky a větvičky – od rukojeti přes hlavici až po dřík.
Korunovační plášť
Nejnovějším přírůstkem je hedvábný plášť protkaný zlatou nití a s hermelínovým (což je kožešina z hranostaje, ne aromatický sýr) lemováním. Jako první ho oblékl Ferdinand II. roku 1617 při své korunovaci.
Korunovační plášť měří 312 cm na šířku a 236 cm na délku. Jako jediný se uchovává samostatně ve speciálním klimatizovaném depozitáři ve sbírkách Pražského hradu.
Konec historie, čas na perličky
Koruna osázená drahými kameny a trnem
44 spinelů, 30 smaragdů, 20 perel, 19 safírů, 1 rubín, 1 rubelit, 1 akvamarín a taky jeden trn. Samozřejmě to není ledajaký trn, ale speciální – pochází z trnové koruny Ježíše Krista, který ji měl během své křížové cesty. Usazen je v křížku na vrcholu svatováclavské koruny a doprovází ho latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (Zde je trn z koruny Páně).
Akorát se teda v roce 2003 zjistilo, že tam žádný trn není. Těžko říct, jestli ho francouzský král Jan II. Dobrý nikdy do Čech nevěnoval, trn záhadně zmizel nebo šlo o zásah shůry.
Legenda o smrti
„Nenasadíš si korunu na hlavu, jestli nejsi králem nebo o ní nechceš do roka přijít.“ Nebo tak nějak by asi zněla kletba, která se klenotům připisuje. Jak asi tušíte, tak podle legendy si svatováclavskou korunu nesmí nikdo neoprávněně nasadit.
Celé se to spojuje s postavou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který se s českými korunovačními klenoty nechal 19. listopadu 1941 vyfotit. Do půl roku na něj byl spáchán atentát a zemřel.
Pravda nebo pověra?
Pamětnící, prameny i badatelé uvádějí, že si korunu nikdy nenasadil. A to ani během tajné návstěvy Korunní komory, kde jsou klenoty dodnes uloženy. Celý akt byl symbolický a měl potvrdit historickou věrnost Čech a Moravy říši. Tak totiž Reinhard Heydrich celou svatováclavskou tradici chápal. Vždyť i pro jmenování do funkce zvolil příhodné datum – tedy 28. září, svátek svatého Václava.
Faktem ale zůstává, že mu brnkání na zdánlivě tradicionalistickou strunu nevyšlo. Atentát byl spíše vyvrcholením vyčerpávající okupace a stále silnějšího nacistického odboje než naplněnou kletbou.
Cestovní kancelář korunovačních klenotů
Přání Karla IV. na vystavování korunovačních klenotů jen při významných událostech se pořád ctí. Ale jeho další vizi porušil už Karlův syn Václav IV. Původně totiž nikdy neměly opustit Prahu, on je ale nechal převézt na Karlštejn (1). A jak vidíte na mapce Svaté říše římské, tak to byl teprve začátek jejich cest.
Začínající husitská revoluce přinutila krále Zikmunda k odklizení klenotů do Visegrádu (2) a následně Norimberku (3). Po skončení válek pak putovaly zpátky na Karlštejn (4), kde s krátkými přestávkami zůstaly až do roku 1619. Pak už se ale původní letohrad nepovažoval za dostatečně bezpečný a tak se vrátily zpátky do Prahy (5).
Vídeňský upgrade
Největší štreku klenoty urazily během 30leté války. Kvůli bezpečnosti se s nimi žonglovalo mezi Prahou a Českými Budějovicemi (6), než v roce 1637 zahnízdily ve Vídni (7).
Původní jablko a žezlo ve víděňské klenotnici.
Část z nich tam zůstala dodnes. Než se totiž v roce 1791 vrátily zpátky do Prahy (8), vyměnilo se žezlo a jablko. Původní zůstaly ve vídeňské klenotnici, nové se vydaly na cestu domů. Důvod byl prostý – původní verze z dob Karla IV. nebyly dostatečně honosné a zdobené. A tak se sáhlo po prestižnějších kusech vyrobených na zakázku Ferdinanda I. v letech 1527–1533.
Tradice 7 klíčů
Když se korunovační klenoty konečně roku 1791 vrátily do Prahy, vznikla tahle tradice. Měla je chránit jak praktickým opatřením, tak symbolikou svatostánku. Nejen, že jsou tak korunovační klenoty uloženy v chrámu sv. Víta, ale navíc se k nim jen tak někdo nedostane.
Chrání je totiž rovnou 7 zámků na 7 klíčů – nejdřív na dveřích do Korunní komory (fotka), potom na pancéřové trezorové skříni. Aby se otevřely, je potřeba všechny držitele shromáždit.
| Během nacistické okupace došlo k přerozdělení klíčů – 3 dostal prezident Hácha, 3 říšský protektor a 1 putoval arcibiskupovi pražskému. Nakonec ale všechny získal právě říšský protektor Reinhard Heydrich. |
Klíče ke korunovačním klenotům u sebe má:
- prezident,
- předseda vlády,
- arcibiskup pražský,
- předseda Poslanecké sněmovny,
- předseda Senátu,
- probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze,
- primátor hlavního města Prahy.
Pak se člověk ani nediví, že se světu ukazují tak málo. Občas je problém domluvit sraz s jedním známým – natožpak sedmi.